Vděčnost jako jedna ze šesti Ctností srdce, se nám může jevit jako velmi známý emoční stav, který je snadno projevitelný slovem "děkuji" ve chvílích, kdy člověk dostává nějaký dar, nebo ocenění. Pojďme však prozkoumat tuto zdánlivě jednoduchou inteligenci, abychom zjistili, co se může skrývat v jejích hlubinách.
Vděčnost je v materiálech Tvůrců Křídel také uvedena jako jeden ze tří Životních principů (či zásad) vědomí Sovereign Integrál. Stejně jako šest Ctností srdce je spletená, spojitá inteligence, která vyvěrá ze společného středu, ve kterém se nalézá tónová vibrace Prvotního Zdroje, tak i tři Životní principy také vyvěrají ze Zdrojové vibrace a zajišťují její expanzi.
 |
| Schéma podle Filozofie Tvůrců Křídel, komnata 1 |
Prozkoumáme-li Vděčnost jako životní princip vědomí SI (Sovereign Integrálu), tak zjistíme, že ve Filozofii komnaty 1 je Vděčnost definována jako inteligence, která zakládá Vztah jedince s vesmírem (Univerzem). To napovídá již samotný název tohoto životního principu: "Vztah k vesmíru skrze vděčnost".
Aby se Vděčnost mohla stát inteligencí, která má schopnost nás spojit s Universem, musí být silná. A silná, znamená Bezpodmínečná. To v praxi znamená cítit a vyjadřovat vděčnost nejenom za dary, které nám vesmír přináší a které nám umožňují snadný a pohodlný život v "komfortní zóně", ale také za všechny ostatní aspekty života a události, které nám život ztěžují, komplikují a přinášejí zážitek psychického stavu mimo "komfortní zónu".
Protože jsou to právě tato "vykolejení" života, která rozšiřují a prohlubují zónu naší interakce s okolním světem. Jsou-li tyto životní zkušenosti zpracovány a ošetřovány prostřednictvím prohlubování a rozšiřování pocitu Vděčnosti, naše schopnost navázání, udržení a posílení vztahu s Univerzem se zlepšuje.
A Vesmír pro nás připravuje takové události, které jsou vhodnými učebními lekcemi na této vzestupné stezce Sebepoznání.
Prohloubený pocit vděčnosti s sebou časem přinese i transformaci životních hodnot směrem od materiálních k citovým a dále k duchovním.
To se stane tehdy, když Vděčnost je stanovena jako preferovaný emoční stav, který je nezávislý na vnějším prostředí, událostech a vnějším systému hodnot. Inteligence Vděčnosti potom vyvěrá ven z jedince do vnějšího prostředí, které projasňuje a transformuje svou přítomností, řídí událostní řetězce a stává se nosným vláknem spojení mezi Jedincem a Jednotou.
 |
Simon zvedl velkou větev, která při bouřce spadla a odlomil z ní tři malé větvičky. Umístil je jako paprsky kola na svou dlaň, která představovala jeho střed. "Vidíš tyto linie?" Joseph přikývl. "Jsou tu tři větve a šest konců. Řekněme, že střed, kde to má ruka vše drží, je láska. A každý z těchto konců představuje jednu ze šesti ctností srdce." Simon ukázal na každý z konců svou volnou rukou a odříkával při tom ctnosti. "Vděčnost, soucit, odpuštění, pokora, pochopení, odvaha." "A teď, láska žije zde - v průsečíku - kde se všechny tyto ctnosti sbíhají do středu. Ale láska plyne ven podél každé z těchto větví a když se to děje, bere na sebe charakter jedné ze ctností. Láska se může šířit ven symetricky nebo asymetricky, ale vždy je to láska, která na sebe tyto ctnosti odívá a prostřednictvím těchto ctností vyjadřuje sama sebe." Malba s textem z knihy Jamese Mahu: Dohrmanovo proroctví |
* * * * * *
Vyvěrá-li Vděčnost z vnitřních úrovní, její hloubka a ryzost je velmi odlišná od prosté reakce slovem "děkuji" za narozeninový dárek. Takovéto reakce jsou často pouhou součástí morálního kodexu, ke kterému jsme byli vychováni nebo naučeni. Tyto naučené a společensky mnohdy vyžadované postoje však nemusí být v souladu s cítěním a emočním naladěním jedince. Mnohdy můžeme slyšet vyslovené slovo "děkuji", za kterým se ovšem nenalézá ryzí inteligence vděčnosti, nýbrž emoční náboj ironie, posměchu, sarkasmu, atp. Takové slovo "děkuji" potom "neladí", nezní vibrací rovnosti, protože není v souzvuku s emočním stavem jedince.
A takto je mysl mnohdy zmatená, jazyk je zmatený, protože slova nejsou v souladu s vnitřním stavem jedince, nýbrž jejich význam je překroucen tak, aby byl v souladu s povrchními, materiálními hodnotami.
* * * * * *
Nutno podotknout, že tato "zmatená" a "falešně znějící" slova můžeme vypouštět i ze svých vlastních úst. Takže součástí praxe Ctností srdce je i Sebe-reflexe, Sebe-pozorování, Sebe-naslouchání a následné ošetřování či odstraňování všech objevených vlastních ironií, sarkasmů, zahořklostí a dalších ne-ryzích emočních stavů, které zkreslují a deformují pravý význam slov.
To se dá přirovnat k hledání cesty ven (navigaci) z nesmírně složitého labyrintu mysli, kde jasnost emoční inteligence je utlumena vrstvami na vrstvách, na vrstvách jejího potlačování, deformování a překrucování až do té míry, že mysl zůstává neosvícena světlem lásky plynoucím ze srdce. Tato potemnělá, nevědomá mysl je pak mnohdy stanovena jako společenský standard, který určuje význam hodnot, jež žijeme.
 |
| Malba s textem z knihy Jamese Mahu: Dohrmanovo proroctví |
Žádné komentáře:
Okomentovat