Tři fáze procesu emočního sebeřízení

"Buď místem na zemi, kde nic neroste,
ale kde něco může být šlechtěno - semeno Boha."

 Rumí - sufijský mystik

   Emoční sebeřízení, jak je Jamesem Mahu popsáno např. v konceptu "Život ze srdce", je procesem. Není to jedna událost, jeden akt, je to proces, který musí pokračovat v životě jedince stále dál a dál. Ve výše zmíněném článku James uvádí, že tento proces má tři fáze:

1. Pozorování

2. Ošetřování

3. Transformace

Pojďme tedy prozkoumat tyto tři fáze, abychom mohli zjistit, co nám v denní praxi emočního sebe-řízení přinášejí a čím se od sebe odlišují.

Náš průzkum zahájíme citátem Jamese, který popisuje v Životě ze srdce tento proces následujícím způsobem:

Ti, kteří stanoví emoční sebe-mistrovství jako svou cestu, budou potřebovat pozorovat, ošetřovat a transformovat své chování a způsoby jeho vývoje při této cestě, protože se nejedná o okamžité uspokojení. Tato cesta je vpravdě zaměřena na spojení s vyšším vedením jedince (vnímání a naslouchání) a vyjadřování této moudrosti do pole, ve kterém žije, pohybuje se a ve kterém je umístěno jeho bytí (přenos a vyjádření).

Dovol, abych vysvětlil koncepční rámec pozorování, ošetřování a transformování.

• Pozorování znamená, že jedinec může formulovat sebehodnocení svého vývoje v šesti ctnostech srdce v průběhu času a sledovat jejich nárůst či pokles, vidět své sebe-mistrovství vzrůstající s plynutím času.

• Ošetřování znamená, že jedinec během sledování svého vývoje může vidět okamžiky, kdy se dostal do problémů či obtíží, které způsobily jeho vychýlení z kurzu a poté ošetřit tento případ stejně, jako lékaři ošetřují úraz či nemoc. Ošetření v tomto případě není odměnou, ale spíše řešením či nápravou problému či emočního selhání.

• Transformace je výsledkem pozorování a ošetřování průběhu této cesty a zahrnuje uvědomění, jak jsi transformován do sebe-posílené, duchovně vibrující osoby.

Svět překypuje knihami a sebe-léčebnými programy, které říkají, čemu bys měl věřit, co bys měl dělat, co by sis měl myslet a co cítit. Jsou přeloženy z myslí a srdcí některých našich velkých myslitelů a oduchovnělých bytostí. Nepotřebujeme více informací o tom, jak se chovat, nebo čemu věřit. Jednoduše potřebujeme více disciplíny v našich emočních životech a nástroje a techniky, jak toho dosáhnout. Jinými slovy potřebujeme platformu pro praktikování.

James Mahu - Život ze srdce

Zde James jasně sděluje, že nepotřebujeme více informací, ale vytrvalost a trpělivost při praxi. V tomto vytrvalém a dlouhodobém procesu emočního sebeřízení potřebujeme soustředit svou pozornost na své emoční stavy, pochopit příčiny, které je aktivují a důsledky, které tyto emoční stavy přinášejí. Jinými slovy potřebujeme "soustředěně pozorovat" sama sebe, co se týká emocí, citů a pocitů. Toto "soustředěné pozorování" se však neodehrává formou dlouhého sezení v meditační pozici, jak by možná mnozí od duchovní praktiky očekávali, nýbrž je "roztroušeno" do denního života a událostí, které přináší.

Toto vnitřní Sebe-Pozorování na nás ve vnějším světě tedy patrně nikdo nepozná, protože není doprovázeno žádnou specifickou pozicí těla, vyslovovanou mantrou nebo pohledem očí do zrcadla. Je to vnitřní praktika, která je o hledání stavu neutrálního pozorovatele při uvědomování si svých vlastních emocí, citů a pocitů. Tento neutrální pozorovatel se nalézá v samém středu víru emocí, který se v nás každý den svými událostmi rozehrává. Tento neutrální pozorovatel, který je také uvědomovatelem, je vždy přítomný, jen je obvykle v lidském životě jaksi zapomenutý či nedostupný, neboť vědomá pozornost je stržena do zážitku víru emocí, který perspektivu neutrality znepřístupní.

Poté, co jsme si podrobně vysvětlili 1. fázi procesu emočního sebeřízení, tj. Pozorování neboli Uvědomění, posuneme se ke 2. fázi, kterou je Ošetřování.

Stejně jako Pozorování je dlouhodobý proces, i Ošetřování je dlouhodobý proces, neboť emoční stavy mají obvykle efekt setrvačnosti a z toho důvodu je nedostatečné jednorázové ošetření. Jednorázová změna emočního stavu nezpůsobí, že by se nežádoucí emoční stav znovu nedostavil. Emoční stav je obvykle životním vzorcem, který má tendenci se opakovat. Jednorázová změna emočního stavu nezpůsobí, že by se přetvořil vzorec jako takový. Kořen emočního vzorce obvykle bývá tak hluboko v podvědomí či nevědomí, že jednorázové ošetření může napravit pouze výrony či energetické výhonky, zatímco kořen zůstane nedotčen a dříve či později vyprodukuje nové výrony, které bude opětovně zapotřebí ošetřit emoční nápravou. Tato emoční náprava se tedy musí provádět tak dlouho, opakovaně, znovu a znovu po dlouhé časové období, vždy, když nastane výzva, dokud se neopraví kořen emočního vzorce.

Toto téma James projasnil ve svém vzkazu Praktikujícím na platformě Chrámy Událostí. Webová platforma Chrámy Událostí již není v provozu, ale tento Jamesův vzkaz praktikujícím si můžete přečíst na blogu Tvůrci Křídel pod názvem TechnikaNeutrálního Srdce. Naleznete v něm podrobnější popis, jak pracovat s kořenovými hustotami emočních vzorců.

Teď se podrobněji podívejme, jaký je rozdíl mezi fází 1. Pozorování a fází 2. Ošetřování. Zatímco při Pozorování se jedná o akt prostého uvědomění "jsem jaký jsem" bez přítomnosti kritického úsudku o zažívaném stavu, tak v druhé fázi při Ošetřování je již přítomno uvědomění, že pozorovaný emoční stav není preferovaným stavem, že není v souladu se Ctnostmi Srdce, jak je praktikující chápe. Toto uvědomění vyústí v potřebu opravy, nápravy, změny či ošetření emočního stavu na jiný - bližší Ctnostem Srdce. Jak jsme si řekli výše, tato náprava (např. odsouzení --> odpuštění) potřebuje být prováděna pokaždé, když si praktikující uvědomí, že odsuzuje. Tím se postupně odhaluje kořen odsouzení. Je-li tato kořenová příčina odstraněna, napravena či "vyplevána", může být nahrazena trvalým stavem odpuštění.

Pak se poeticky dá říci, že praktikující "žije v krajině odpuštění", že zažívá tento požehnaný stav trvale, již ho nemusí dosahovat. Tohoto stavu je však možné dosáhnout až po mnoha letech praxe a jen díky vytrvalé a upřímné snaze praktikujícího, který si stanoví "žití ze srdce" jako gravitační jádro svého života. Proto konstatování některých praktikujících typu: "Odpuštění již nepotřebuji praktikovat, protože již před lety jsem dotyčnému odpustil a proto se odpuštěním již ve svém životě nemusím zabývat, téma odpuštění mám vyřešeno", není ničím víc, než rétorikou ega, které do hlubin stavu odpuštění nemá vhled a svůj krátký záblesk povrchního pochopení považuje za konečný stav, se kterým je uspokojeno a tudíž nemá potřebu jeho prohlubování.

Pro plné pochopení procesu Ošetřování si také uvědomme rozmanitost emočních stavů. Zatímco Ctností Srdce je šest, jedná se o šest ušlechtilých esencí, ze kterých je v životě jedinců obvykle namícháno tisíce a tisíce odvozených emočních vzorců a téměř nekonečné množství z nich vyvěrajících citů a pocitů, které tvoří emoční krajinu života jedince.

Uvědomovaný emoční stav jedince je proto vždy kompozicí mnoha podstavů, z nichž některé můžou být nevědomé či podvědomé, jiné můžou být ve stavu Pozorování a Uvědomování (tedy bez potřeby Ošetření) a další můžou být v procesu Ošetřování (jehož komplexní a dlouhodobou podstatu jsme si objasnili výše).

Transformace je třetí fází procesu, při které dojde k uvědomění, že došlo k trvalé změně konkrétního emočního vzoru a proto může být pozornost z této oblasti uvolněna a přesměrována na jiný vzorec, který je ještě v procesu Ošetřování. Opakuje-li se zážitek transformace vícekrát v různých emočních vzorcích, dojde ke kumulativnímu uvědomění, které James nazývá: "uvědomění, jak jsi transformován do sebe-posílené, duchovně vibrující osoby".

Dílčí zážitek transformace si můžeme ukázat např. na Odpuštění. Jedinec může dlouhodobě Ošetřovat svůj emoční vztah ke konkrétní osobě a může mu trvat roky, než dosáhne stavu trvalého odpuštění k dotyčnému. Toto dosažení je pak rovno dílčímu zážitku Transformace konkrétního emočního vzoru, ze kterého může vzejít pochopení, Sebe-Ocenění a Sebe-Důvěra, které dodají praktikujícímu sílu a motivaci - plodící dále tolik potřebnou vytrvalost - pro pokračování praxe v dalších "územích emoční krajiny".

Transformace emočního pole jedince může být symbolicky vyjádřena transformačními vzorci:

nevděčnost --> vděčnost

nesoucit --> soucit

neodpuštění --> odpuštění

nepokora --> pokora

nepochopení --> pochopení

neodvaha --> odvaha

Ačkoliv symbolické slovní vyjádření použité výše k tomu vyzývá, nedívej se na slova s předponou "ne" jako na protiklady Ctností či slova označující jejich absenci. Místo aktivace dualitního myšlení použij imaginativní schopnost ušlechtilé mysli a představ si ne-vděčnost jako semeno vděčnosti, ze kterého se potřebuje rozvinout její plná, vědomá přítomnost. Tento proces rozvinutí potřebuje tvou pozornost a láskyplnou péči, stejně jako vytrvalost a trpělivost. Představ si, že jsi zahradníkem - šlechtitelem, který v půdě svého srdce pěstuje a šlechtí tyto Ctnostné, Ryzí emoční stavy. Objevená a uvědomovaná ne-vděčnost je pak symbolickým, metaforickým nalezením semene vděčnosti, které je však prozatím pouhým potenciálem či stínovou přítomností vděčnosti samé. Nicméně toto semeno není potřeba ničit nebo zahodit, ale ono musí být použito ke zušlechtění.

Samozřejmě platí, že výše uvedené "negativní" emoční stavy vyvěrají z temnoty nevědomosti, zatímco ty "pozitivní" přinášejí světlo uvědomění. Nicméně Ctnosti Srdce v sobě obsahují i své "stínové" esence popsané slovy s předponou "ne". Zažíváme-li však transformaci v oblasti emočních vzorů, pak to jednoznačně vnímáme jako posun z temnoty nevědomosti do světla uvědomění.

Obrázek 1: Schéma Ctností srdce
z webu Wingmakers.com

Podíváme-li se na vyobrazení výše, najdeme v něm přiřazení barev jednotlivým Ctnostem srdce, tedy jejich barevné kódování, zatímco vprostřed schématu se nalézá zdroj bílého nebo čirého světla, které je srdečním hranolem jedince rozloženo na emoční spektrum vytvářející jeho vibrační pole či "emoční krajinu", která je "matricí" pro vnímanou realitu.

Mají-li Ctnosti Srdce slabou přítomnost ve vibračním poli jedince, vznikají oblasti stínů či temnoty, které můžeme symbolicky přiřadit ke vnějšímu okraji schématu.

Zážitek transformace emočního vzorce potom může být přirovnán k cestě z vnějšího okraje "stínu nevědomosti" do přítomnosti "světla uvědomění" ve středu schématu. Čím více se blížíme do centra vibračního pole, do jádra vědomí, tím jasnější jsou barvy, až nakonec splynou do bílé a čiré. To je Láska, která je Světlem Vědomí.

V tomto procesu transformace zažíváme změnu identity, neboť emoce jsou na hlubší úrovni tím, s čím se ztotožňujeme. Zažíváme-li změnu emočního stavu směrem ke Ctnostem Srdce, zažíváme "já jsem Ctnosti Srdce" a při dalším posunu "já jsem Zdroj, ze kterého Ctnosti Srdce vyvěrají".

Z Univerzální perspektivy je to však Jádro vědomí, které expanduje všemi směry až do okrajových oblastí vibračního pole jedince a projasňuje v něm všechny barvy a odstíny.

To je cesta do říše Navigátora Celistvosti, který je jádrem vědomí entity.

To je šlechtění božího semene v půdě lidského srdce.

To je proces emočního sebeřízení.

V lásce a svobodné vůli

Ondra Průzračný

Bezpodmínečná vděčnost

Vděčnost jako jedna ze šesti Ctností srdce, se nám může jevit jako velmi známý emoční stav, který je snadno projevitelný slovem "děkuji" ve chvílích, kdy člověk dostává nějaký dar, nebo ocenění. Pojďme však prozkoumat tuto zdánlivě jednoduchou inteligenci, abychom zjistili, co se může skrývat v jejích hlubinách.

Vděčnost je v materiálech Tvůrců Křídel také uvedena jako jeden ze tří Životních principů (či zásad) vědomí Sovereign Integrál. Stejně jako šest Ctností srdce je spletená, spojitá inteligence, která vyvěrá ze společného středu, ve kterém se nalézá tónová vibrace Prvotního Zdroje, tak i tři Životní principy také vyvěrají ze Zdrojové vibrace a zajišťují její expanzi.

Schéma podle Filozofie Tvůrců Křídel, komnata 1

Prozkoumáme-li Vděčnost jako životní princip vědomí SI (Sovereign Integrálu), tak zjistíme, že ve Filozofii komnaty 1 je Vděčnost definována jako inteligence, která zakládá Vztah jedince s vesmírem (Univerzem). To napovídá již samotný název tohoto životního principu: "Vztah k vesmíru skrze vděčnost".

Aby se Vděčnost mohla stát inteligencí, která má schopnost nás spojit s Universem, musí být silná. A silná, znamená Bezpodmínečná. To v praxi znamená cítit a vyjadřovat vděčnost nejenom za dary, které nám vesmír přináší a které nám umožňují snadný a pohodlný život v "komfortní zóně", ale také za všechny ostatní aspekty života a události, které nám život ztěžují, komplikují a přinášejí zážitek psychického stavu mimo "komfortní zónu".

Protože jsou to právě tato "vykolejení" života, která rozšiřují a prohlubují zónu naší interakce s okolním světem. Jsou-li tyto životní zkušenosti zpracovány a ošetřovány prostřednictvím prohlubování a rozšiřování pocitu Vděčnosti, naše schopnost navázání, udržení a posílení vztahu s Univerzem se zlepšuje.

A Vesmír pro nás připravuje takové události, které jsou vhodnými učebními lekcemi na této vzestupné stezce Sebepoznání.

Prohloubený pocit vděčnosti s sebou časem přinese i transformaci životních hodnot směrem od materiálních k citovým a dále k duchovním.

To se stane tehdy, když Vděčnost je stanovena jako preferovaný emoční stav, který je nezávislý na vnějším prostředí, událostech a vnějším systému hodnot. Inteligence Vděčnosti potom vyvěrá ven z jedince do vnějšího prostředí, které projasňuje a transformuje svou přítomností, řídí událostní řetězce a stává se nosným vláknem spojení mezi Jedincem a Jednotou.

Simon zvedl velkou větev, která při bouřce spadla a odlomil z ní tři malé větvičky. Umístil je jako paprsky kola na svou dlaň, která představovala jeho střed. "Vidíš tyto linie?"

Joseph přikývl.

"Jsou tu tři větve a šest konců. Řekněme, že střed, kde to má ruka vše drží, je láska. A každý z těchto konců představuje jednu ze šesti ctností srdce." Simon ukázal na každý z konců svou volnou rukou a odříkával při tom ctnosti. "Vděčnost, soucit, odpuštění, pokora, pochopení, odvaha."

"A teď, láska žije zde - v průsečíku - kde se všechny tyto ctnosti sbíhají do středu. Ale láska plyne ven podél každé z těchto větví a když se to děje, bere na sebe charakter jedné ze ctností. Láska se může šířit ven symetricky nebo asymetricky, ale vždy je to láska, která na sebe tyto ctnosti odívá a prostřednictvím těchto ctností vyjadřuje sama sebe."

Malba s textem z knihy Jamese Mahu: Dohrmanovo proroctví

*   *   *   *   *   *

Vyvěrá-li Vděčnost z vnitřních úrovní, její hloubka a ryzost je velmi odlišná od prosté reakce slovem "děkuji" za narozeninový dárek. Takovéto reakce jsou často pouhou součástí morálního kodexu, ke kterému jsme byli vychováni nebo naučeni. Tyto naučené a společensky mnohdy vyžadované postoje však nemusí být v souladu s cítěním a emočním naladěním jedince. Mnohdy můžeme slyšet vyslovené slovo "děkuji", za kterým se ovšem nenalézá ryzí inteligence vděčnosti, nýbrž emoční náboj ironie, posměchu, sarkasmu, atp. Takové slovo "děkuji" potom "neladí", nezní vibrací rovnosti, protože není v souzvuku s emočním stavem jedince. 

A takto je mysl mnohdy zmatená, jazyk je zmatený, protože slova nejsou v souladu s vnitřním stavem jedince, nýbrž jejich význam je překroucen tak, aby byl v souladu s povrchními, materiálními hodnotami.

*   *   *   *   *   *

Nutno podotknout, že tato "zmatená" a "falešně znějící" slova můžeme vypouštět i ze svých vlastních úst. Takže součástí praxe Ctností srdce je i Sebe-reflexe, Sebe-pozorování, Sebe-naslouchání a následné ošetřování či odstraňování všech objevených vlastních ironií, sarkasmů, zahořklostí a dalších ne-ryzích emočních stavů, které zkreslují a deformují pravý význam slov. 

To se dá přirovnat k hledání cesty ven (navigaci) z nesmírně složitého labyrintu mysli,  kde jasnost emoční inteligence je utlumena vrstvami na vrstvách, na vrstvách jejího potlačování, deformování a překrucování až do té míry, že mysl zůstává neosvícena světlem lásky plynoucím ze srdce. Tato potemnělá, nevědomá mysl je pak mnohdy stanovena jako společenský standard, který určuje význam hodnot, jež žijeme.

Malba s textem z knihy Jamese Mahu: Dohrmanovo proroctví

*   *   *   *   *   *

Dnes v noci napadl čerstvý sníh. 

Venku mrzne a zahrada se přikryla bílou peřinou. 

Chtěl jsem jít pořezat nějaké dřevo na topení, 

ale v hlubokých bílých závějích bych ho ani nenašel. 

A tak místo dřeva

nacházím Vděčnost za změnu plánu,

kterou mi Vesmír nachystal.

Usedám k počítači a píšu text,

pro zahřátí všech lidských srdcí,

když krajinu naší země 

přikryl hluboký chladný sníh.

Pak zazpívám si píseň,

a tak jako každý den,

obejmu se ve vděčnosti se vším životem.

*   *   *   *   *   *

Maok - Píseň Vděčnost (z alba Inner Peace)

Sebereflexe

Sebereflexe je vstupním bodem Procesu Suverénního Integrování. Proto je klíčové pochopit, co to Sebereflexe je. Sebereflexe je sebe-uvědomění doprovázené sebe-poznáním: jsem, jaký(á) jsem. Sebe-reflexe otvírá perspektivu neutrality, neutrálního postoje ke svým vlastním emocím, myšlenkám, charakterovým rysům, činům atd. Proto je vždy doprovázena Sebe-přijetím, Sebe-láskou a jejím plodem je vnitřní klid. Sebe-reflexe je však velmi odlišná od stavu Lhostejnosti, jehož základem je Nevědomost.

Sebe-reflexe aktivuje Prvotní Bod Vědomí. Otvírá portál do říše Suverénního Integrálu. Je to "klíčová dírka" skrze kterou můžeš ve svém vibračním poli nahlédnou z "Ty-komplexu" do "Já-komplexu". Přináší pochopení "ten druhý jsem já sám - jen v odděleném těle". Pochopení, že "vnější svět, jak se mi jeví před mými smysly, je jen projekcí mých vlastních emocí, tužeb, očekávání a představ".

V procesu emočního sebe-řízení představuje Sebe-reflexe fázi Pozorování a Uvědomování svého emočního stavu, svých emočních vzorců. To nutně nemusí být ihned provázeno schopností jejich změny, ale spíše to vyžaduje sebe-ocenění vděčností: "Takový(á) prostě jsem. Vděčnost, že takový(á) jsem. Jsem takový(á), protože Prvotní Zdroj mě takovou(ého) stvořil."

Tento jednoduchý akt prvotního Sebe-uvědomění je také často přirovnáván ke vstupu na první příčku žebříku vědomí, po kterém se adept stezky či procesu chystá stoupat k vyšším stavům. Tato první příčka nebo prvotní bod je často zahalen v hustých, temných energiích nižších dimenzí. V podvědomí či nevědomí. Proto jeho objevení nemusí být nutně příjemným zážitkem, protože uvědomění, jaký(á) opravdu jsem, se může značně lišit od představ či předsevzetí, jaký(á) bych měl nebo chtěl být.

Sebe-reflexe je nastaveným zrcadlem sama-sobě. Ty ale musíš Umožnit, aby toto zrcadlo mohlo do tvého světa vstoupit a v něm existovat. Potřebuješ se vyvarovat jeho rozbití na Fragmenty jen z důvodu, že se ti nelíbí obraz, který poskytuje. Proto je nalezení zrcadla Sebe-reflexe ve fragmentovaném světě stínů a ozvěn prvotního světla a zvuku, ve  kterém jako lidské nástroje žijeme, výzvou, jejíž přijetí vyžaduje také odvahu.

Sebe-reflexe otvírá vnitřní - duchovní dimenzi prostoru, času, energie a hmoty. Bere tě do dalšího světa, který je skrytý za tímto 3-dimenzionálním, 5-smyslovým světem. Tyto nové, otvírající se dimenze skutečnosti jsou skryty uvnitř každého z nás. Jsou tvořeny vyššími frekvencemi božského světla a zvuku, které v současné době ve zvýšené míře přicházejí na naši planetu a aktivují nás k cestě sedmým směrem - do svého vlastního nitra.

V lásce a svobodné vůli

Ondra

Malba z knihy Jamese Mahu - Dohrmanovo proroctví