Migrační stezka lidstva
Nálada obyvatel planety se v současné době tak trochu podobá náladě cestujících na palubě letadla rozjíždějícího se na vzletové dráze se stále se zvyšující rychlostí, která nakonec umožní letadlu odlepit se od země a otevřít vertikální rozměr svých schopností. Bohužel většina cestujících na palubě však nemá vzpomínky na létání a nemá tedy o vertikálním rozměru cestování ani ponětí. Dívají se z malého okénka na okolní krajinu, která čím dále rychleji mizí někde v nedohlednu za nimi v propasti minulosti a uvědomují si zvětšující se rychlost tohoto procesu. To přivádí jejich pohled dopředu s otázkou, kam to všechno povede? A vpředu vidí konec dráhy s plotem, stěnou nebo strmým útesem padajícím do rozbouřeného oceánu. Na palubě tak začíná vznikat panika. Mnozí křičí a snaží se najít pilota a přimět ho, aby letadlo zastavil. Jiní ze strachu odvracejí pohled od okénka a nabádají ostatní, aby udělali totéž. Uklidňující a konejšící hlasy těch, kteří mají vzpomínky na létání a proto mají poc